Je denzitometrie škodlivá? Co říkají odborníci

Co je denzitometrie a jak funguje

Denzitometrie je speciální vyšetření, které měří, jak pevné a husté máte kosti. Lékaři ho využívají hlavně proto, aby zjistili, jestli nehrozí osteoporóza – tedy řídnutí kostí, které postihuje spoustu lidí, zejména ženy po menopauze. Jak to celé funguje? Přístroj využívá rentgenové záření, ale opravdu jen v minimálním množství.

Představte si to takto: lehněte si na speciální lehátko a nad vámi se začne pohybovat rameno přístroje. Žádné strčení do tunelu jako u magnetické rezonance, žádná nepříjemná pozice. Přístroj se zaměří hlavně na bederní páteř a krček stehenní kosti – právě tady se totiž nejdřív projeví, když kosti začnou ztrácet svou pevnost. A právě zlomeniny v těchto místech bývají nejzákeřnější. Celé to zabere tak čtvrt hodiny až půl hodiny a nebolí to vůbec.

Technologie, která se při tom používá, se jmenuje DEXA – tedy dual-energy X-ray absorptiometry. Zní to složitě, ale princip je vlastně jednoduchý: přístroj používá dva různé druhy rentgenového záření, které dokážou přesně odlišit kost od svalů a tuku kolem ní. Na konci dostanete výsledek v podobě takzvaného T-skóre, což je číslo, které říká, jak vaše kosti vypadají ve srovnání s kostmi zdravého třicetiletého člověka stejného pohlaví.

A teď k tomu, co zajímá asi každého: je to nebezpečné? Radiace při denzitometrii je opravdu zanedbatelná – dostanete při ní mnohem menší dávku než třeba při běžném rentgenu plic. Bavíme se o nějakých jeden až tři mikrosievertech, což je zhruba tolik, kolik pohlcujete jen tak během pár hodin normálního dne. Letíte letadlem do Ameriky? Tam nasbíráte víc radiace než při tomhle vyšetření.

Takže opravdu není důvod k obavám. Přínosy vyšetření rozhodně převažují nad jakýmikoli riziky. Dnešní přístroje jsou navíc konstruované tak chytře, že vás zatíží co nejméně a přitom naměří přesné hodnoty. Jediná výjimka? Těhotné ženy – u nich se vyšetření raději odkládá, i když spíš pro jistotu než kvůli prokázanému nebezpečí při tak nízké dávce záření.

Díky denzitometrii můžete získat jasný obraz o tom, v jakém stavu vaše kosti jsou. Lékař pak dokáže včas zasáhnout, předepsat vhodnou léčbu nebo vám poradit, jak se o kosti lépe starat. A když se vyšetření opakuje pravidelně, vidíte hned, jestli se situace zlepšuje nebo jestli je třeba změnit postup.

Dávka radiace při vyšetření denzitometrií

Denzitometrické vyšetření funguje na principu rentgenového záření, které měří hustotu vašich kostí. Možná vás napadá, kolik záření při tom vlastně dostanete a jestli to není na úkor vašeho zdraví. Dobrá zpráva je, že dnešní přístroje pracují s opravdu minimálními dávkami záření – mnohem menšími, než byste čekali.

Když vám změří páteř a kyčle, což jsou oblasti, které se kontrolují nejčastěji, vaše tělo zachytí zhruba 0,001 až 0,01 milisievertů záření. Zní vám to abstraktně? Představte si to takhle: je to desetina až setina toho, co dostanete při klasickém rentgenu plic. Některé výzkumy dokonce ukazují, že jde o množství srovnatelné s tím, co na vás působí ze samotného prostředí během pár hodin normálního dne.

Technologie jdou neustále kupředu a výrobci přístrojů dělají maximum pro to, aby záření bylo co nejnižší a přitom měření zůstalo přesné. Nejpoužívanější metoda DEXA, neboli dual-energy X-ray absorptiometry, posílá skrz kosti dva různé rentgenové paprsky. Díky tomu dokáže velmi přesně změřit minerální hustotu kostí, a to s minimem záření.

Zajímavé je srovnání s jinými vyšetřeními. CT břicha vás zatíží asi 10 milisieverty – to je tisíckrát víc než denzitometrie. Ani běžný rentgen bederní páteře není žádná legrace, tam jde o 1,5 milisievertů, tedy sto až tisíckrát více než u měření kostí.

Co se týče dlouhodobých následků, při tak nízkých hodnotách je riziko prakticky nulové. Odborníci se shodují, že včasné odhalení řídnutí kostí a prevence zlomenin má nesrovnatelně větší význam než to nepatrné teoretické riziko ze záření. Pravidelné sledování hustoty kostí u lidí v riziku je proto považováno za zcela bezpečné a rozumné.

Pokud čekáte dítě, je lepší vyšetření odložit až po porodu. Ne že by záření bylo nějak nebezpečné, ale prostě se jakémukoliv záření během těhotenství raději vyhýbáme. Pro všechny ostatní – starší lidi, pacienty s dlouhodobými nemocemi – je denzitometrie naprosto bezpečná metoda bez vážných omezení.

Srovnání s běžným rentgenem a CT

Denzitometrie je vyšetření, které pomocí rentgenového záření měří hustotu kostí, přičemž množství záření je výrazně nižší než u běžného rentgenu nebo CT. Když se bavíme o tom, jak moc je toto vyšetření bezpečné, stojí za to podívat se na konkrétní čísla. Radiační zátěž při denzitometrii se pohybuje mezi 0,001 až 0,01 mSv, pokud se vyšetřuje páteř nebo kyčel metodou DEXA, což je dnes nejběžnější typ tohoto vyšetření.

Zkusme si to představit v kontextu. Když vám lékař nařídí rentgen plic, dostanete dávku kolem 0,1 mSv – tedy zhruba desetkrát víc než při denzitometrii. A rentgen bederní páteře? Ten vás vystaví přibližně 1,5 mSv, což je stonásobek toho, co dostanete při měření kostní hustoty. Z těchto čísel je jasné, že denzitometrie patří mezi ty nejšetrnější metody, které v medicíně máme.

U počítačové tomografie je situace úplně jiná. CT břicha a pánve vás může vystavit dávce 10 až 20 mSv – to je tisíckrát víc než denzitometrie. CT hrudníku znamená kolem 7 mSv a hlavy asi 2 mSv. Vidíte ten rozdíl? Proto je denzitometrie ideální volbou, když potřebujete pravidelně sledovat stav kostí, třeba kvůli riziku osteoporózy.

Velkou výhodou je právě to, že vyšetření můžete bez obav opakovat. Kontrolní měření se obvykle dělají každé dva až tři roky, jak doporučí lékař, a nemusíte se bát, že byste nasbírali nebezpečné množství záření. Zatímco u CT je potřeba každé další vyšetření pečlivě zvážit, u denzitometrie můžete dlouhodobě sledovat, jak se vám daří, bez jakýchkoli zdravotních rizik.

Zajímavé je i srovnání s běžným životem. Dávka záření při denzitometrii odpovídá zhruba tomu, co dostanete z přirozeného pozadí během několika hodin nebo dnů. Za rok dostanete z okolního prostředí přibližně 2 až 3 mSv – to znamená, že jedno vyšetření je jako jeden běžný den venku. Když si to takhle představíte, obavy z ozáření docela rychle zmizí.

Dnešní přístroje jsou navíc čím dál chytřejší. Používají moderní technologie, které dávku záření ještě víc snižují, a přitom poskytují přesné výsledky. Výrobci neustále vylepšují detektory a způsoby zpracování dat, takže lékaři získají potřebné informace při naprostém minimu záření.

Rizika opakovaných vyšetření denzitometrií

Vyšetření kostní denzity patří mezi nejšetrnější zobrazovací metody, které dnes máme k dispozici. Přesto se vyplatí zamyslet se nad tím, co se vlastně děje, když na vyšetření chodíme opakovaně.

Představte si, že běžný rentgen hrudníku je jako silnější blesk fotoaparátu. Denzitometrie? To je spíš jako slabé světýlko baterky. Dávka záření při jednom měření se pohybuje mezi 0,001 až 0,01 milisievertů – což je skutečně desetina až setina toho, co dostanete při klasickém rentgenu.

Jenže pozor – i malé dávky se postupem času sčítají. Když absolvujete vyšetření jednou za dva roky, není o čem mluvit. Problém může nastat, pokud na denzitometrii chodíte třeba každého půl roku bez jasného důvodu. Proto lékaři doporučují u lidí s osteoporózou intervaly jeden až dva roky, u zdravých kontrol ještě delší.

Pojďme si to dát do perspektivy. Každý den nás ze všech stran bombarduje záření z okolí – z космоsu, z půdy, ze stavebních materiálů. Za rok to dělá v průměru 2 až 3 milisieverty. Jedno vyšetření denzitometrií představuje pouhý zlomek této přirozené dávky, kterou tak jako tak dostáváme. Je to trochu jako se bát kapky vody, když stojíte venku za deště.

Moderní přístroje navíc pracují stále chytřeji. Získají potřebné informace při ještě nižších dávkách než jejich předchůdci před deseti lety.

Teď k nejdůležitějšímu – co vlastně ta vyšetření přinášejí? Když máte vysoké riziko osteoporózy nebo už s ní bojujete, pravidelné kontroly vám mohou doslova zachránit kvalitu života. Včas odhalená ztráta kostní hmoty znamená včas zahájenou léčbu. A to může být rozdíl mezi aktivním životem a zlomeninou kyčle, která vás upoutá na měsíce.

Jsou situace, kdy je lepší vyšetření odložit. Těhotné ženy by se mu měly vyhnout – ne že by dávka byla nebezpečná, ale prostě nechceme plod vystavovat jakémukoliv záření bez pádného důvodu. Kojící maminky ale mohou bez obav, záření se do mléka nedostane. U dětí je potřeba zvážit každé vyšetření obzvlášť pečlivě a svěřit je specialistům, kteří mají zkušenosti s nastavením přístrojů pro dětský organismus.

V praxi to vypadá tak, že když dodržujete rozumné odstupy mezi vyšetřeními a váš lékař má jasný důvod, proč vás na kontrolu posílá, rizika jsou opravdu zanedbatelná. Dobrý doktor vždycky zvažuje, jestli výsledek měření ovlivní vaši léčbu nebo pomůže sledovat, jak funguje ta stávající. Pokud ano, přínos jednoznačně převažuje nad tím minimálním rizikem.

Kontraindikace a rizikové skupiny pacientů

Denzitometrie je vyšetření, které funguje bez zásahu do těla a většina z nás ho může podstoupit bez obav. Přesto jsou situace, kdy je potřeba si dát pozor. Možná vás překvapí, že ne každý je ideálním kandidátem na toto měření kostní hustoty.

Největší opatrnost vyžaduje těhotenství. Ano, dávka záření je při denzitometrii opravdu minimální – mnohem menší než při běžném rentgenu. Jenže i tak jde o ionizující záření, které by mohlo teoreticky ovlivnit vývoj miminka. Proto lékaři raději vyšetření odloží až na dobu po porodu. Není to nutné podstupovat riziko, pokud to není nezbytně nutné. Pokud si nejste jistá, zda jste těhotná, řekněte to před vyšetřením. Radši si udělejte test a mějte jistotu.

Další komplikace může přinést nedávné vyšetření s kontrastní látkou. Možná jste před pár dny byli na rentgenu zažívacího traktu nebo na CT s kontrastem. V těle vám může zůstat baryum nebo jiné kontrastní médium, které by zkreslilo výsledky měření kostí. Ideálně počkejte alespoň několik dní, než podstoupíte denzitometrii. Proč riskovat nepřesnou diagnózu kvůli spěchu?

Kovové implantáty představují specifický problém. Máte umělý kyčelní kloub? Kovové šrouby nebo dlahy po zlomenině? Tyto implantáty mohou výrazně ovlivnit přesnost měření v dané oblasti. Není to tak, že by vám přístroj ublížil – problém je v tom, že kov prostě změní výsledky. Lékař pak musí zvolit jiné místo na těle pro měření nebo použít speciální postupy, které s tímto počítají.

U lidí s výraznou nadváhou může nastat technický problém. Některé přístroje mají prostě své limity – jak co do hmotnosti pacienta, tak kvality snímků u velmi vysoké tělesné hmotnosti. Není to nic osobního, jen technická realita. V takovém případě můžete s lékařem probrat jiné možnosti nebo najít specializované pracoviště s vhodnějším přístrojem.

A co děti? Tady je situace trochu citlivější. Ano, záření je minimální, ale u rostoucího dítěte musíme zvažovat každé vyšetření opravdu pečlivě. Mělo by existovat jasné medicínské zdůvodnění – třeba podezření na problémy s kostmi kvůli dlouhodobé léčbě kortikoidy nebo vážnému onemocnění. Bez pádného důvodu to prostě nemá smysl.

Klíčové je o těchto věcech s lékařem mluvit otevřeně. Informovanost vás chrání a pomáhá zajistit, aby vyšetření proběhlo bezpečně a s přesnými výsledky.

Denzitometrie představuje minimální radiační zátěž pro pacienta, která je srovnatelná s přirozeným pozadím záření během několika dní, a její diagnostický přínos výrazně převyšuje potenciální rizika spojená s vyšetřením.

MUDr. Radka Holanová

Těhotenství a denzitometrické vyšetření

Denzitometrické vyšetření měří hustotu kostní tkáně pomocí rentgenového záření. Když mluvíme o těhotenství, musíme být opravdu opatrní. Každá budoucí maminka by měla vědět, jaká rizika toto vyšetření přináší, protože i malé množství záření může ovlivnit vývoj miminka.

Jak to vlastně funguje? Přístroj posílá slabé rentgenové paprsky kostí a měří, jak jsou husté. Dávka záření je sice mnohem menší než při běžném rentgenu, ale pořád jde o záření, které může zasáhnout vyvíjející se tkáně dítěte. Proto lékaři toto vyšetření těhotným ženám nedoporučují, pokud opravdu není naprosto nezbytné.

Proč je to vlastně problém? Buňky miminka se dělí neuvěřitelně rychle a právě proto jsou na záření mnohem citlivější než naše dospělé tkáně. Zvlášť v prvních třech měsících, kdy se tvoří všechny orgány, může být riziko nejvyšší. Záření může poškodit genetickou informaci v buňkách, což teoreticky vede k vývojovým vadám nebo zvyšuje riziko rakoviny v budoucnu. Ano, dávky jsou malé, ale proč riskovat?

Každá žena ve věku, kdy může otěhotnět, by měla o této problematice slyšet už při objednávání vyšetření. Zdravotníci se vždycky ptají, jestli náhodou nečekáte miminko – není to zvědavost, ale důležitá ochrana. Pokud plánujete těhotenství, rozhodně to řekněte svému lékaři ještě předtím, než si termín vyšetření domluví.

Co když se ukáže, že byste mohla být těhotná? Pak je na místě nejdřív udělat těhotenský test. Když vyjde pozitivní, vyšetření se prostě odloží na dobu po porodu, případně až po kojení, pokud to samozřejmě zdravotní stav dovolí. Naštěstí existují i jiné metody, jak zkontrolovat zdraví kostí – například ultrazvuk, který je pro miminko naprosto bezpečný.

Vždycky je potřeba zvážit, co je důležitější – přínos vyšetření, nebo bezpečnost miminka. Ve většině případů se dá denzitometrie klidně odložit bez jakéhokoli dopadu na zdraví maminky. Ochrana nenarozeného dítěte před zbytečným zářením je prostě na prvním místě – to je základ moderní medicíny a základní etika zdravotní péče.

Bezpečnostní opatření při vyšetření

Denzitometrické vyšetření patří mezi nejbezpečnější diagnostické metody, které dnes máme k dispozici. I tak je ale potřeba dodržet pár důležitých pravidel, aby všechno proběhlo hladce a bez rizik. Radiologičtí pracovníci jsou na to důkladně vyškolení a vědí přesně, jak celé vyšetření bezpečně provést.

Ještě než na ten vyšetřovací stůl vyšplháte, je opravdu důležité říct personálu, jak se právě cítíte a jestli nemáte nějaké zdravotní problémy. Zvláštní pozornost se věnuje těhotným ženám – ano, záření při denzitometrii je skutečně minimální, ale když to není nutné, raději se vyšetření odloží až na dobu po porodu. Pokud existuje třeba jen malá možnost, že byste mohla být těhotná, určitě to zmíňte. Lépe být opatrný, že?

Měli byste také upozornit na případné kovové implantáty nebo cokoliv kovového, co máte v těle v oblasti, kterou budou vyšetřovat. Kovové předměty totiž můžou zkreslovat výsledky měření a na snímcích pak vznikají podivné stíny a artefakty. Proto vás personál poprosí, abyste si sundali šperky, hodinky, pásky s kovovými přezkami a podobně. Dostaněte přesné pokyny, co všechno je třeba odložit.

Správné polohování na vyšetřovacím stole je další důležitá věc. Technik vás pečlivě umístí tak, aby snímky byly co nejkvalitnější a radiační zátěž přitom co nejnižší. Během samotného vyšetření musíte ležet v klidu a nehýbat se – jakýkoliv pohyb totiž rozmaže snímky a pak by se muselo vyšetření opakovat, což znamená další záření, byť opravdu nepatrné.

Dnešní denzitometry jsou vybavené chytrými bezpečnostními systémy, které automaticky hlídají a nastavují dávku záření. Přístroje se pravidelně kalibrují a kontrolují, aby fungovaly podle přísných bezpečnostních norem. Technici provádějí pravidelné kontroly kvality a údržbu, takže riziko technických problémů je prakticky nulové.

Samotná vyšetřovací místnost je speciálně upravená tak, aby splňovala všechny požadavky na radiační bezpečnost. Stěny mají ochranné stínění, které zabraňuje úniku záření ven. Personál obvykle během snímkování odejde do vedlejší kontrolní místnosti, odkud ovládá přístroj a zároveň vás vidí přes okno nebo kameru.

Pokud jste nedávno absolvovali jiné vyšetření s kontrastní látkou nebo radioaktivními stopovači, je potřeba počkat nějakou dobu, než půjdete na denzitometrii. Tyto látky totiž můžou ovlivnit měření hustoty kostí a výsledky pak nebudou přesné. Lékař nebo technik vám řeknou, kdy je ten správný čas na vyšetření.

Frekvence doporučených kontrol denzitometrie

Denzitometrie je neinvazivní vyšetření, které měří hustotu vašich kostí a pomáhá odhalit osteoporózu či jiné problémy se skeltem. Možná vás trápí, jak často byste měli na kontrolu chodit. To je vlastně docela důležitá otázka, protože i když jde o bezpečné vyšetření, pořád se jedná o rentgenové záření.

Jak často vlastně na kontrolu? To závisí hlavně na vás – na vašem věku, zdravotním stavu a tom, jestli máte nějaké rizikové faktory. Když jste zdraví a nic vám nehrozí, stačí si denzitometrii nechat udělat jednou za dva až tři roky. Za tu dobu se v kostech stihnou projevit nějaké podstatné změny, a přitom se zbytečně nevystavujete záření. Ale třeba když už osteoporózu máte nebo je u vás velké riziko, že se objeví, může vám lékař doporučit kontroly častěji – třeba každý rok nebo dva. Vždycky to ale musí posoudit odborník, který zná celou vaši zdravotní historii.

Mnoho lidí se bojí, jestli denzitometrie neškodí. Pochopitelně – když slyšíte slovo „rentgen, automaticky vás napadne záření. Ale vězte, že dnešní přístroje používají opravdu minimální dávky. Technologie se jmenuje DXA nebo DEXA a záření z jednoho vyšetření odpovídá zhruba tomu, čemu jste přirozeně vystaveni během pár hodin až dnů normálního života. Když to srovnáte s klasickým rentgenem, denzitometrie vás ozáří asi desetkrát méně.

Samozřejmě, nemůžeme říct, že záření vůbec nic neškodí. Když byste na denzitometrii chodili zbytečně často, záření se sčítá a teoreticky by mohlo zvýšit riziko nádorových onemocnění. Ale pokud dodržujete rozumné intervaly mezi kontrolami, je tohle riziko skutečně zanedbatelné. Proto je tak důležité, aby každé vyšetření mělo smysl – aby vám pomohlo sledovat vaše zdraví nebo nastavit správnou léčbu.

Lékaři k tomu přistupují individuálně a berou v úvahu, kolika vyšetřením jste už v životě prošli. Třeba mladší ženy, které ještě plánují děti, si zaslouží zvlášť opatrný přístup. Na druhou stranu starší lidé s vysokým rizikem zlomenin skutečně potřebují častější sledování – tady prostě přínos vyšetření výrazně převyšuje ta minimální rizika.

Alternativní metody vyšetření kostní hustoty

Denzitometrie je sice zlatým standardem pro měření kostní hustoty, ale stále více lidí se ptá, jestli existují i jiné možnosti. Zvlášť když mají obavy ze záření nebo potřebují opakovaná vyšetření. Možná vás to překvapí, ale dávka záření při moderní denzitometrii je skutečně minimální – srovnatelná s tím, čemu jsme přirozeně vystaveni během pár dnů běžného života. Přesto jsou situace, kdy má smysl hledat alternativy. Třeba když jste těhotná, řešíte vyšetření pro dítě nebo potřebujete kontroly v krátkých odstupech.

Ultrazvuková densitometrie se v posledních letech stala velmi oblíbenou volbou. Funguje na principu ultrazvukových vln, které procházejí kostní tkání – žádné záření, žádné riziko. Hodí se pro kohokoliv bez ohledu na věk. Zařízení měří, jak rychle zvukové vlny kostí procházejí a jak se v ní tlumí. Díky tomu získáte informace nejen o hustotě, ale i o struktuře a pružnosti kostí. Většinou se vyšetřuje pata, občas prsty nebo holeň. Co je skvělé? Vyšetření je rychlé, dostupné a zcela bezpečné.

Magnetická rezonance nabízí sofistikované zobrazení bez jakéhokoliv ionizujícího záření. Dokáže ukázat kostní strukturu a stav kostní dřeně v detailech, které jiné metody nenabídnou. Trojrozměrný pohled s vysokým rozlišením odhalí i drobné změny v kostech dřív, než by je zachytila klasická denzitometrie. Zní to skvěle, že? Má to ale háček – vyšetření je dražší, trvá déle a běžně dostupné pro rutinní screening osteoporózy to prostě není.

Kvantitativní počítačová tomografie zase umožňuje trojrozměrné zobrazení a dokáže rozlišit různé typy kostní tkáně. Ano, používá rentgenové záření, ale poskytuje mnohem podrobnější informace než běžná denzitometrie. Radiační zátěž je sice vyšší, ale moderní nízkodávkové protokoly to výrazně zmírňují. Hodí se hlavně tam, kde potřebujete přesně posoudit zlomeniny obratlů nebo riziko dalších fraktur.

A pak jsou tu biochemické markery kostního metabolismu – úplně jiný přístup. Stačí odběr krve nebo moči a můžete sledovat, co se v kostech děje právě teď. Zatímco denzitometrie vám ukáže, kolik kostní hmoty máte v danou chvíli, tyto markery odhalí rychlost změn – jak aktivně se kost tvoří nebo naopak odbourává. Když to zkombinujete s jinými vyšetřeními, získáte mnohem lepší představu o riziku zlomenin i o tom, jak léčba funguje. A to vše bez jediného paprsku záření.

Poměr přínosů a rizik vyšetření

Denzitometrické vyšetření patří mezi nejbezpečnější diagnostické metody, které dnes medicína nabízí. Výhody, které přináší, jednoznačně převažují nad jakýmikoliv riziky. Ano, při vyšetření se používá rentgenové záření, ale jeho dávka je opravdu minimální – mnohem nižší než u klasického rentgenu nebo jiných běžných vyšetření.

Kolik záření vlastně dostanete? Při standardním vyšetření páteře a kyčlí jde o 1 až 10 mikrosievertů. To je zlomek toho, co na vás působí z přirozeného prostředí během pár dnů. Představte si to jednoduše – je to zhruba stejná dávka, jakou na sebe vezmete během jediného dne běžného života, nebo když si odskočíte na krátký let letadlem. Proto je denzitometrie jedna z nejšetrnějších metod, kde se záření vůbec používá.

A proč to vlastně dělat? Hlavní smysl spočívá v tom, že můžete osteoporózu zachytit včas a zjistit, jak velké máte riziko zlomenin. Osteoporóza je zákeřná nemoc – trápí miliony lidí po celém světě a často o ní ani nevíte, dokud se něco nerozbije. A zlomenina kyčle, obratle nebo zápěstí? To není jen nepříjemnost – může vám to výrazně změnit život, omezit vás v soběstačnosti a poznamenat celkové zdraví. Když odhalíte problémy s kostmi včas, můžete začít s prevencí nebo léčbou dřív, než dojde k vážným komplikacím.

Samozřejmě, záření je záření. I když je dávka minimální, pořád jde o ionizující záření. Teoreticky existuje drobné riziko vzniku nádorového onemocnění při opakovaném vystavení, ale u denzitometrie je toto riziko tak nízké, že se dá prakticky zanedbat. Všechny odborné studie i mezinárodní zdravotnické organizace se shodují – přínos včasného odhalení osteoporózy jasně převyšuje jakékoliv teoretické riziko.

Lékaři při rozhodování o frekvenci vyšetření dodržují princip ALARA – tedy udržovat ozáření na nejnižší rozumně dosažitelné úrovni. Kontroly se obvykle dělají jednou za rok nebo dva, takže celková dávka záření zůstává velmi nízká i při dlouhodobém sledování. Pro lidi s vyšším rizikem – třeba ženy po menopauze, pacienty užívající kortikosteroidy nebo ty s určitými chronickými nemocemi – je pravidelné sledování kostní hustoty klíčové pro správnou péči o jejich zdraví.

Stojí za zmínku, že moderní přístroje jsou konstruované tak, aby ozářily co nejméně a přitom poskytly kvalitní diagnostické informace. Technologie jde neustále dopředu a nové přístroje nabízejí ještě nižší radiační zátěž při stejné nebo dokonce lepší přesnosti měření.